59 I.R.Leopold Mária von Daun ze Zlatých Hor se rekonstrukce této bitvy zúčastnil.
Co tomu všemu v naší jednotce předcházelo. Výjezdy do zahraničí jsou vždy středem zájmu našich členů. U účastí na klání v Itálii tomu nebylo jinak. Byli jsme tam již mnohokrát na různých místech. Konkrétně v Tolentinu nyní již počtvrté. Pro nás je Tolentino pojmem, protože to byla v roce 1998 naše první účast na zahraniční rekonstrukci bitvy. Jednotka nebyla ještě úplně vystrojená. Například místo medvědic, které slouží jako pokrývka hlavy, byly použity pouze vojenské lodičky, které jsou standardně používány jako ústroj pouze ve stanovém táboře. To však nebránilo tomu, aby naše jednotka zapadla jako rovnocenná do vojenského šiku. Nadšení našich členů bylo obrovské a nastartovalo to zájem o účasti na dalších rekonstrukcích bitev. V roce 1998 to byl ještě Judenburg v Rakousku.
Tentokrát jsme vyjeli ze Zlatých Hor ve čtvrtek dne 30. 4.2015 kolem 14 hodiny. Chtěli jsme mít dostatečnou rezervu na cestu do Ostravy, odkud byl naplánován odjezd v 18 hodin společně s ostravskou jednotkou. Tomu předcházelo nakládání velké hromady věcí. Uniformy, medvědice, teletiny, stany, podložky na spaní, spací pytle, velký stan, lavice, stoly a pomůcky na vaření a každý voják zásobu jídla na 3 dny. Při pohledu na tu hromadu to budilo dojem, že to nebude v autobusu kam naskládat. Dojem byl správný. Nakonec se musely některé věci naskládat i do prostor původně určených jako WC. Asi v 18.15 hod jsme se vydali na noční jízdu. Cestou jsme ještě měli krátké zastávky na třech místech, kde se přibírali další účastníci. Posledním byl jeden rakušák, který nastupoval na odpočívadle pod Vídní. Autobus byl plný. První delší plánovaná zastávka byla v Italském městě Padova, poblíž Benátek. To jsme již měli ze Zlatých Hor ujeto takřka 1000 kilometrů. Měli jsme zhruba 2 hodiny, abychom si něco z historických památek prohlédli. Na prohlídku tohoto města to bylo velice málo času, ale při procházení úzkých uliček mezi množstvím náměstíček, pohledy na kostely a měšťanské stavby s charakteristickými okenicemi a při přecházení mostů nad kanály, nám to připomínalo i Benátky, které jsme již také dvakrát navštívili. Po návratu do autobusu nás čekalo dalších 400 kilometrů do Tolentina. Po příjezdu na místo jsme na horní louce u Tolentinského hradu na posledních volných místech postavili náš stanový tábor. Následovala večeře a byli jsme rádi, že si můžeme trochu odpočinout. Po takové únavné cestě každý spí ve stanu s pocitem, že je v interhotelu. Jaké bylo naše překvapení, když nás asi ve 3.30 hodin probudila větrná vichřice. Něco takového jsme na svých putováních ještě nezažili. Dřevěné tyče stanové konstrukce skřípaly a pouze jsme čekali, kdy se zlomí, nebo se začnou vytrhávat kolíky ze země a stany to odnese. Jeden stan, který byl nejvíce větrem ohrožován, nad ránem podlehl, též tři tyče velkého hangáru. Zhruba kolem sedmé hodiny ranní vichřice zmírnila a všichni jsme si vydechli. Naštěstí nedošlo k větším škodám. V sobotu jsme dvakrát jeli autobusem asi 6 kilometrů do města Tolentina. Dopoledne na návštěvu městského muzea. V přízemí bylo množství dobových krojů a v poschodí fotografie dokumentující události z první a druhé světové války. Odpolední rekonstrukce historické bitvy na loukách pod hradem, která se autenticky odehrála též ve dnech 2 a 3. května 2015 v počtu zhruba 300 vojáků.
Sobotní i nedělní odpolední bitvy za krásného teplého letního počasí a za velké pozornosti diváků soustředěných na svahu pod hradem, se dají hodnotit jako velmi vydařené.
V sobotu, po odpolední bitvě jsme byli starostou města Tolentina vybráni v počtu 43 vojáků (jednotka z Ostravy a naše jednotka ze Zlatých Hor), abychom se podíleli na zahájení večerních slavností na hlavním náměstí v Tolentinu. Po příjezdu a krátkém pochodu jsme vpochodovali na náměstí s nádherně barevně nasvícenými stavbami, včetně radnice, před kterou stála tribuna. Po našem vzdání vojenských poct představitelům města jsme salvou zahájili večerní oslavu a následovala italská hymna. Byl to zážitek, který jsme si dokonale užívali. Potom následoval pochod benátských bubeníků. My jsme měli rozchod a mohli sledovat tance italských párů v historických róbách na hudbu s melodiemi, hranými při slavnostních příležitostech na Vídeňském dvoře. Pro naši radost zahráli i několik skladeb od generála Radeckého, které jsou nám důvěrně známé. Byl to impozantní zážitek.
Nyní několik základních historických faktů, co se tenkrát v okolí tohoto italského města ve dnech 2. a 3. května roku 1815 událo.
Bitva u Tolentina byla rozhodnou bitvou Neapolské války. V bitvě, která se odehrála v oblasti Marche, porazila početně slabší rakouská armáda armádu neapolského krále Joachima Murata. Po bitvě byl v Casalanze uzavřen mír a Joachim Murat musel utéct přes Korsiku do francouzského Cannes. Odtud se pokusil získat Neapolsko zpět, ale byl zajat a 13. října 1815 popraven. Tenkrát rakouskému vojsku o síle 11.938 mužů, 1.452 koní a 28 děly velel generál Frederik Bianchi a podařilo se mu vyhrát oproti přesile francouzských vojsk, s 25.588 muži, 4.790 koní a 58 děly, kterým velel neapolský král Joachim Murat. I při této obrovské přesile francouzských vojsk rakouská vojska zvítězila se ztrátou 700 vojáků. Na francouzské straně s 1.120 mrtvými a 2.400 zajatci.
Co napsat na závěr. Byli jsme při tom. Byl to krásný zážitek oceněný i diváky mnohokrát potleskem. Stálo nás to dost sil. To krásné vždy vynahradí ztrátu pohodlí, související s vojenským způsobem života. Cesta zpět byla opět ve velmi dobré náladě. Ještě na chvíli jsme se zastavili na nedalekém pobřeží Jadranu, kde si pouze ti nejotužilejší zaplavali v moři, které v té době mělo mít teplotu zhruba 15 °C. Ostatním stačilo k osvěžení opláchnout si nohy. Již se těšíme na další velmi významné klání. Tentokrát to bude dne 13. 6. 2015 poslední Napoleonova vítězná bitva v Ligny v Belgii, po které za necelý týden byl Napoleon Bonaparte definitivně poražen na bitevním poli u Waterlo, a tím skončila celá éra napoleonských válek. Jedná se též o dvousté výročí. Tímto jsem se chtěl pouze s vámi podělit o zážitky, které prožíváme na našich kláních doma i v zahraničí.
Vladimír Vízner