ZLATOHORSKÁ CÍSAŘSKÁ MĚSTSKÁ GARDA V LETECH 1996 – 2015
Maršál Leopold Josef Mária von Daun
Úvodem
Tento přehled byl napsán, aby přiblížil činnost jednoho z klubů, působících ve Zlatých Horách. Jeho věhlas přesáhnul hranice nejen kraje, ale i vlasti, kterou na zahraničních akcích reprezentuje. Údaje a náměty jsou čerpány a zachyceny z autentických událostí, jichž se náš klub vojenské historie zúčastnil.
Články psané mnohdy s nadsázkou a humorem, dovolí nahlédnout, pomocí pomyslného stroje času, do dob dávno minulých. Navštívit místa, kde se tvořila historie Evropy. Doufejme, že si čtenáři utvoří představu o lidech, kteří týden co týden, na úkor svého volna, oblékají historické uniformy, aby jiným přinášeli radost.
Svou činností poukazují na nesmyslnost válečných konfliktů, které sužují dnešní svět.
Josef Šmoldas
Jak to všechno začalo
Když se řekne ve Zlatých Horách Regiment No. 59 Leopold Josef Maria von Daun, nikomu z místních obyvatel to i po letech moc neříká. Použijete-li název císařská městská garda, tak to je jiná. Pod tímto názvem Klub vojenské historie (dále jen) K. V. H absolvuje ve městě i v okolí desítky vystoupení. Na všech jiných akcích, včetně zahraničí, je používán název – Infanterie Regiment Leopold Josef Mária von Daun No. 59. Vojska tohoto chrabrého maršála se zúčastnila bitvy u Zlatých Hor, kde porazila v roce 1779 armádu pruského krále Bedřicha II.
Vznik našeho K. V. H lze datovat do roku 1996. Ale již o dva roky dříve byla použita myšlenka tento klub založit. Jak k tomu tenkrát došlo. Někdy v polovině roku 1994 se náhodně setkávají na zlatohorském náměstí v předzahrádce restaurace Koruna dva budoucí členové našeho klubu. Pepa Olšar, který se v té době přistěhoval do nedalekých Ondřejovic, a Bolek Doboš jako hlavní pořadatel v tom roce konaných prvních Zlatých dnů ve Zlatých Horách. Tady se Bolek dovídá o klubech vojenské historie z Brna a Ostravy, předvádějící rekonstrukce dobových bitev z tereziánských a napoleonských válek. A proč ne, když dvě z nich se odehrály nedaleko našeho města, na kopci sv. Rocha. Jedním z členů ostravského klubu je právě Pepa Olšar. Slovo dalo slovo a obě jednotky jsou pozvány do Zlatých Hor na Zlaté dny. Bohužel místo dvou jednotek přijíždí jen jedna. Tak v srpnu 1994 vystupuje 30 vojáků v habsburských uniformách. Něco takového tu musíme mít také. Následující rok se městské oslavy opakují. Bitva na kopci sv. Rocha je tak autentická, že je rozhodnuto.
Myšlenku na založení klubu podpořili další lidé. Píše se rok 1996 a ve Zlatých Horách vzniká Klub vojenské historie – Císařská městská garda. Jejími zakládajícími členy jsou – Josef Olšar, Boleslav Doboš, Zdeněk Tichopád, Josef Šmoldas, Petr Rozbroj, Jan Mokroš, Ján Wetter, Ivan Houžva, Michal Houžva, Peter Ščípák a ing. Vojtěch Žalčík. Prvním vedoucím klubu se stává Josef Olšar.
Po té, co se zrodila myšlenka založení, vyvstal problém. Jaké historické období budeme zastupovat a jaké budeme mít uniformy. Jelikož k nejvíce střetům došlo v dobách Prusko – rakouských válek, poté Francie versus koalice, padl návrh ušít uniformy francouzské. To bylo velmi rychle zamítnuto. Zvolili jsme uniformy rakouských granátníků, kteří byli elitou tehdejší rakouské armády.
Napomohl tomu i fakt, že ve Zlatých Horách v historii docházelo k válečným střetům a vojska zde měla svá ležení. Ve městě Nyse, vzdálené od Zlatých Hor pouhých 20 km, stojí pevnostní systém, vybudovaný za vlády císařovny Marie Terezie. Po ztrátě části Slezska byl přestavěn pruským králem Bedřichem II. Tato pevnost skýtala obrovské nebezpečí. Při obléhání Olomouce, právě odtud táhla zásobovací pruská kolona. Jen zásluhou generálů Laudona, Dauna, Žiškoviče a jiných velkých mužů tehdejší rakouské armády v bojích u Domašova, byla tehdy Olomouc uchráněna. Ve Zlatých Horách došlo ke dvěma větším a mnoha malým střetům. Jmenujme ty dva největší. V letech 1759 a 1779. Krom toho, že jsme nazvali naši nově vzniklou jednotku Císařskou městskou gardou, bylo nutno najít i název, pod kterým by jednotka vystupovala na různých akcích a velkých bitvách v zahraničí. Byl vybrán 59. Infanterie Regiment Leopold Joseph Mária von Daun, jehož oddíly se přímo účastnily bojů o naše město. Najednou bylo vymalováno. Máme uniformy, tak odjíždíme na první, hned zahraniční bojový křest do italského Tolentina.
Poté vše nabírá velmi rychlý spád, následují jedna akce za druhou. Než se nadějeme, jednotka se rozroste natolik, že začínáme přemýšlet o dělostřelcích, přiřazených ke granátnickému regimentu. Tak přibývá šest nových kanonýrů a tři lehké horské kanóny. Jsou ušity hnědé uniformy a k nim černé klobouky. S tímto si nějaký rok vystačujeme. S jídlem roste chuť a naše ambice jsou tak veliké, že v roce 2004 se rozrůstáme o jednotku myslivců, přiřazenou ke granátníkům. Zdobí je pěkná šedá uniforma se zeleným vyložením, krátkou puškou značky Lorenz, dlouhým sečným bodákem a slušivé klobouky s péřovým chocholem. Z jednoho italského tažení si náš dělostřelec Zdeněk Holčík, přiváží nádherný trombon (granátomet). Toto krátké malé ruční dělo s pažbou je výjimečné. Nemá ho žádná jiná jednotka vojenské historie u nás. Jakým směrem budeme pokračovat dál, to nevím. Historie naší jednotky úspěšně běží dál, i když se dnes píše rok 2015.
Josef Šmoldas
Finance – výstrojové a materiální zabezpečení
Všichni jsme od přírody zvědaví. Setkáváme se s tím na každé akci. Lidé kladou otázky: „Co stojí uniformy a výzbroj, které období zastupujeme, kdo nás zve a financuje?“ Jako každý velký klub máme stanovy a těmi se řídíme. Financování všech akcí, jichž se účastníme, je na dohodě s pořadateli. Na jeho solventnosti, poté záleží, zda zaplatí pouze dopravu jednotek, nebo i ubytování a stravu. My sami zvažujeme, zda podmínky přijmeme, či ne. Dnešní doba je odlišná od té, kdy jsme začínali. Ještě v roce 1998 nevycvičeni, beze zbraní, mnohým stačila jen neúplná uniforma. Tyto pionýrské doby jsou dávno pryč. Nyní je nutné vypadat, jak předepisuje vojenský reglement z období, které naše historická jednotka představuje. To znamená roky 1750 až 1840.
Jsme vybaveni vším potřebným k táborovému životu, včetně dobových stanů, kotle na vaření stravy a táborového osvětlení. To vše se zúročuje v cenách.
Co takový voják potřebuje, než vyjede, a financuje sám:
Uniforma, brašna na náboje, šavle s řemením, na hlavu třírohý klobouk nebo granátnickou medvědici, polní láhev, teletinu, dlouhý mantl, funkční ládovací pušku – perkusní, nebo křesadlovou.
Praporečník, bubeníci a flétnisté, jsou od této výzbroje částečně oproštěni. Nosí buben, flétnu a jako zbraň šavli.
K jednotce přísluší i dělostřelci, lišící se barvou kabátců. Granátníci bílé, dělostřelci hnědé. Do jejich výzbroje patří tři lehké horské kanóny a šavle s brašnou, na hlavy klobouk.
V neposlední řadě polní myslivci. Barva uniformy šedá, se zeleným vyložením, na hlavách klobouky s péry a označením regimentu. Pušky tipu Lorenc jsou krátké, o to delší bodák, navíc prachovnice, jinak jako granátníci.
Některé cenové relace: Ty se mohou lišit dobou a výrobci.
| kanón | až 60 000,00 Kč | puška | 15 000 až 27 000,00 Kč |
| bodák | 1 600 až 4 000,00 Kč | šavle | 1 300 až 3 600,00 Kč |
| teletina | až 2 500,00 Kč | brašna na náboje | 1.600,00 Kč |
| polní láhev | 1 200,00 Kč | mošna | 100,00 Kč |
| uniforma | 4 000 až 7 000,00 Kč | klobouk | 300 až 1 200,00 Kč |
| medvědice | 3 000,00 Kč | mantl | 3 000,00 Kč |
| košile | 400,00 Kč | lodička | 100,00 Kč |
| šle | 100,00 Kč |
Na akce vozíme dobové stany z bílého plátna. Ty mají všechny jednotky i zahraniční stejné.
Navíc používáme stanový přístřešek pro mužstvo, se stoly a lavicemi, pro táborový život.
Klub je vlastníkem mnoha replik pušek a ty svým členům zapůjčuje. Pokud má někdo zájem se stát přímým účastníkem některé akce, je možnost zapůjčení uniforem u klubu, nebo stávajících členů klubu, než si pořídí svou.
Nechejme čísla čísly a přenesme se na samotný počátek roku 1998.
Pohlednice
Během let 1998-2015 Klub vojenské historie vydal bezpočet pohlednic.
V roce 1998 – pohlednice garda na Biskupské kupě, vydal Boleslav Doboš
V roce 1998 – pohlednice kreslená, motiv Biskupská kupa v zimě s vojákem v mantlu Kresba J. Šmoldas olej vydalo studio 4 Zlaté Hory
V roce 1999 – pohlednice dlouhá okénková, Zlaté Hory sv. Rochus 1759-1779, vydal Doboš
V roce 1999 – pohlednice dlouhá okénková, znázorňující 15-ti korunovou bankovku, vydal Doboš
V roce 2000 – pohlednice Císařská městská garda na Biskupské kupě, vydalo město Zl. Hory
V roce 2000 – pohlednice Císařská městská garda na Biskupské kupě, vydal Mirek Petřík
V roce 2000 – pohlednice Kaiser Franz Josef Varte – Biskupská kupa, vydal Mirek Petřík
V roce 2001 – pohlednice kanonýr Petr Labaš na Biskupské kupě, vydal Petr Labaš
V roce 2004 – pohlednice dlouhá okénková, K. u. K. Infanterie Regiment Leopold Josef Mária von Daun No. 59 – vydala garda
V roce 2005 – pohlednice dlouhá okénková, K. u. K. Infanterie Jäger Regiment, vydal J. Šmoldas
V roce 2014 – pohlednice dlouhá znázorňující jednotku u Lipska – vydala garda
V roce 2014 – pohlednice krátká bitva v Lionu – vydala garda
V roce 2014 – pohlednice krátká garda před hotelem Praděd – vydala garda
V roce 2014 – pohlednice krátká garda okénková, Polsko Modrá zátoka – vydala garda
V roce 2014 – pohlednice krátká garda v Modré zátoce – vydala garda
V roce 2014 – pohlednice krátká Modrá zátoka – vydal Josef Šmoldas na vlastní náklady.
Velkou zásluhu na vzniku pohlednic mají:
Zdenek Bleha, Boleslav Doboš a Josef Šmoldas členové Klubu voj. historie.
Garda a video
Náš klub od samého počátku zaznamenával svou činnost na videu, které točili Jirka Matějka a Zdeněk Bleha.
Garda a fotografie
Fotoarchív členů našeho klubu je velmi rozsáhlý. Z každé akce byly pořizovány desítky, dnes i stovky záběrů, díky Jiřímu Matějkovi, Zdenku Blehovi, Petru Labašovi a v poslední době digitálním fotoaparátům ostatních členů klubu se máme čím prezentovat.
Garda a tisk
Od roku 1998 se snažíme sesbírat všechny novinové články o gardě. Bylo jich vydáno opravdu mnoho. Také přispíváme do Zlatohorského zpravodaje a Jesenického týdeníku.
Zvláštní kapitolou jsou polské noviny a televize, ty nám dělají opravdu velikou reklamu.
Glejty a fermany
Specifikou naší gardy jsou glejty, napsané k různým příležitostem. Nejvíce se na nich podílel mistr slova Zdenek Bleha. Pokoušeli se i jiní, ale? Napsáno jich bylo několik desítek.
Prapor – praporečníci císařské městské gardy
Hned na samém počátku bylo jasné, že garda bude mít svůj prapor. Nikdo kromě Honzy Mokroše, který jej ve volném čase vyšil, netušil co času a námahy to stálo. O to větší radost bylo, když ho 22. 8. 1998 na zlatohorském poutním místě Marii Pomocné posvětil Mons. František Václav Lobkowic.
Prapor s námi dodnes prochází všechna úskalí pochodů a bitev. Při jedné z cest do matičky Prahy se v kufru autobusu záhadně vzňala medvědice velitele Petra Rozbroje, uložená v kufru autobusu a od ní i náš prapor. Po opravě už nemá ten dávný lesk, ale vypadá o to historičtěji a stále poctivě gardě slouží. Praporečníci od roku 1998 – 2015 –Mokroš Jan, Žídek Jaroslav, Holčík Zdeněk, Paták Libor a Haleš Ladislav.
Bubeníci císařské městské gardy
V letech 1998 – 2015 se za bubny vystřídali tito bubeníci.
Michal Houžva, – Ivan Houžva, – David Juřík, – Marian Čep, – Bayer Josef, – Peleška Oldřich, – Tomáš Gavlas, – Šmoldas Josef, – Plšek Eduard, – Kovář Petr, – Kotas Tomáš, Malyš Jiří,
– Sotiris Joanidis, – Šimůnek Adam, – a také legendární bubeník z orchestru Gustava Broma, František Surmík, – Šimůnek Marian, – Dana Zbožínková, – Pavel Vodák, – Matyáš Pavelka.
V dnešní době vlastní garda jeden buben. Další bubny jsou ve vlastnictví jednotlivých členů.
Flétnisté
I garda měla své pištce 1988 – 2015:
Ščipák Petr, Bayer Josef, Dlabačová Eva, Tomaštík Marek a Dana Zbožínková.
Dudy a císařská městská garda
Na jaře roku 2003 jsme se na Biskupské kupě, Zdenek Bleha a já, náhodou setkali s dudákem Tomášem Ujmou z Čenstochové v Polsku. Z batohu mu trčely skotské dudy, které připravoval pro svého klienta. Po velkém přemlouvání nám na ně zahrál. My jsme se pochlubili fotkami s gardou a domluvili se na společné akci s jeho dudáckou kapelou, kterou byla Stříbrná Hora v Polsku. Mezitím dovezl Zdenek Bleha dudy ze zahraničí a od něj si je zakoupil Olda Peléška. V pevnosti Stříbrná Hora již Olda za pomoci Tomáše Ujmy poprvé na svůj nástroj zahrál. Bylo to 28. 6. 2003. Od té doby byl Olin naší hudební i mediální hvězdou.
Uniformy – stany 59. Regimentu J. L. M. von Daun
Pro představu. Jen během let 1996 – 2005 bylo pro naši jednotku ušito 60 kusů uniforem granátnických, 6 kusů uniforem dělostřeleckých a tři kusy uniforem mysliveckých. K tomu navíc 12 kusů sak plus 15 vojenských mantlů.
V továrně na látky – Nové Valašce s. r. o. Valašské Klobouky 76 601
Bylo objednáno:
sukno krojové barva bílá 190 m
barva šedá 55 m
barva hnědá 18 m
barva černá 52 m
barva červená 40 m
celkem 355 m v ceně 400 Kč za 1m
Což činí asi 142 000 Kč …
Na jednu uniformu je třeba 68 knoflíků …
Celkem spotřebováno 5 100 ks knoflíků
Vyrobeno celkem 47 ks medvědic
Ušito celkem 56 ks lodiček
Zakoupeno celkem 9 ks klobouků
Zakoupeno celkem 27 ks třírohých klobouků
Majetkem klubu je 13 ks stanů malých, plus jeden velký a přístřešek. Jsou ušity z bílé režné látky rozměrově dle starých voj. reglementů. Kolíky, plus skládací podpěry dřevěné. Stany jsou rozděleny mezi členy klubu, kteří jsou odpovědni za jejich stav, to znamená, po každé akci je vyčistí a uloží na suché místo. V každém stanu je nepromokavá fólie, kryta bílou plachtou a pytel, do kterého se vše uloží.